12.01.2014 17:21

Tento příběh pro vás píše Tereza Duráková

…mraveneček šel ke dveřím, otevřel a stála tam krásná mravenčí dívka. Ta mu skočila kolem krku a řekla:

 „Ahoj Ludvíku, jak se máš a dostal si ten balík?“

Ludvík řekl: „Ano dostal a ty jsi kdo?“

„Já jsem Amálka“ řekla.

 „A proč si mi poslala buchtu?“ zeptal se Ludvík.

 „Protože jsem slyšela, jak se ti posmívají, tak jsem tě chtěla trochu rozveselit“ řekla Amálka.

 „Takže ty mě máš ráda?“ zeptal se Ludvík.

„Ano mám a moc a tak sem přemýšlela o svatbě, ale nevím, jestli se ti budu líbit“ řekla Amálka.

„Ale to víš, že se mi líbíš a svatbu tu, tu přijímám!“ řekl Ludvík radostně.

Amálka mu skočila ale teď pevněji kolem krku a začala Ludvíka pusinkovat a Ludvík se nenechal odbít, proto začal Amálku pusinkovat taky.

   O týden později byla svatba. Ludvík si na sebe vzal krásný černý frak a Amálka měla tak ale tak přenádherné šaty až přecházel zrak. Druhý týden - teda další sobotu už Amálka měla bříško. Byla ráda, že už je po svatbě, protože Amálka nemá ráda svatby. Zatímco Ludvík Amálku obsluhoval, Amálka ležela v posteli.

  Za pár dnů už bylo doma veselo, malí mravenečkové byli na světě, a jak bylo rušno no, ani se neptejte! Bylo jich přesně šestnáct a každý se jmenoval úplně jinak, měli osm dívek a osm chlapců: Emilie, Martina, Božka, Jiřina, Marie, Otávie, Marie, Gabriela, Tomáš, Petr, Dominik, Libor, Jonáš, Emil, Filip, Tonda.

Byla tam doslova spoušť.

 

…pokračování příště …